Ofektivita střídání

Efektivita střídání

(“Shift change efficiency”)

Střídáním označujeme krátké časové úseky hry, kdy hráč stráví na ledě mezi 40 – 60s

intenzivního zatížení!

Střídání se skládá jak ze složených pohybů, tzv. cyklických pohybů (např. bruslení), tak z

jednoduchých pohybů , tzv. acyklických pohybů (např. střelba).

Krátké časové úseky maximálního zrychlení a sprintu se střídají s úseky plynulého bruslení,

osobními souboji, přihrávkami a střelbou.

Intervaly zatížení jsou přímo během hry přerušovány cca 11 - 20s úseky (příprava na

vhazování, offside, icing, zachycení kotouče gólmanem)

Úseky odpočinku jsou cca 250s, což je v celkovém součtu poměr zatížení a odpočinku

cca 1:4 - 5

Z hlediska fyziologie je LH velmi náročný, protože TF dosahuje asi 90% svého maxima

a neklesne ani během střídání vlivem emočních procesů pod 120 t/min.

1) Délka pobytu na ledě 40 – 60s, v začátku utkání a v začátku dalších třetin jen cca 30s

PROČ?

Vše vychází z problematiky „fyziologie člověka“. Sportovec dokáže pracovat v tzv.

„dynamické rovnováze“ pouze ve výše uvedeném čase. To znamená, že organismus stačí

odbourávat odpadní látky, které vznikají při vysoké intenzitě zatížení. Pokud tento čas

překročíme, odpadní látky se nakumulují do vysokého množství a vzhledem k pomalému

odbourávání těchto látek po překročení limitu ANP (anaerobního prahu) to negativně

poznamená celý zbytek zápasu. Hráč ztratí tzv. „jiskru“, nebude rychlý, hbitý, bystrý naopak

bude nepřesný a brzy unavený a vyčerpaný. Hodnoty ANP jsou orientačně mezi TF (tepovou

frekvencí) 170 – 180 t/min. a hodnoty odpadních látek, zejména LA (laktátu) v krvi 3- 4

mmol/l (milimol / litr).

2) Snaha o maximální nasazení – hráči by si měli uvědomovat, že zápas je „svátek“ ve

smyslu vyústění jejich tréninkového snažení do soutěžního pojetí. Měli by být maximálně

„nažhavení“ na svého soupeře a to pak v zápase předvést v jednotlivých dílčích střídáních.

Hráči by měli mít zautomatizované věci jako „nohy mi jedou stále naplno“, „čtu hru“, „hůl na

ledě“ (zejména při napadání a příjmu přihrávky), „hlava nahoře“ (sledovat soupeře,

spoluhráče, rozhodčí), „koncentrace“ na celé střídání (vím kde mám být, jaké jsou pokyny

trenéra, odvedu maximální výkon a přitom nepřetáhnu střídání, včas a strategicky správně

vystřídám).

3) Samotné střídání – hráči by se měli držet hesla “nech si vždy trochu benzínu na tryskový

návrat na základnu…” Tedy samotný akt vystřídání by měl proběhnout v co možná nejkratším

čase! To umožní držet soupeře pod neustálým časo-prostorovým tlakem. Naopak to neumožní

soupeři přejít do přečíslení či založit rychlý protiútok. Je nepřijatelné, co mnohdy vídáme

v utkáních, že střídající hráč zvedá někde na ose hřiště ruku na znamení vystřídání a pak se

5 či více sekund plouží ke střídačce, než dosáhne onoho 3m pásma od střídaček, kde je

povoleno střídat. A hráč za něj naskakující do hry ve stejně plouživém a ospalém tempu

zahajuje svůj pobyt na ledě a hledá, kde že je tedy vlastně kotouč, soupeř, spoluhráči atd.

když už to měl před vstupem na led dávno vědět! Takže sprintem ven a sprintem na led s tím,

že už ze střídačky jsem „přečetl hru“ a vím jaká je situace a okamžitě zareaguji!

4) Snaha o “fyzický nátlakový hokej” – v dnešním moderním hokeji je nezbytné dostat

soupeře pod fyzický i psychický tlak a k tomu je ideální „tvrdá ale čistá“ hra do těla, tzv.

„bodycheckování“. Hráč který svého protihráče tzv. „dohraje“, zamezí jeho dalšímu postupu

vpřed a dá najevo i své morálně – volní vlastnosti jako statečnost, sebevědomí, vůle po

vítězství… Je ale potřeba hráče na techniku osobních soubojů dobře připravit na tréninku, aby

nezpůsobili sobě a soupeři žádné zranění! Je také nutností upozornit hráče na osobní souboje

(zejména „bodychecky“) u hrazení !!! Zde je totiž možno přivodit hráči soupeře zranění

s doživotními následky. Pokud hráč soupeře stojí více jak metr od hrazení, musí hráči

přibrzdit a snažit se obezřetně přimáčknout soupeře na hrazení, v žádném případě do něj

„vletět“ v plné rychlosti s úmyslem srazit ho k ledu či hrazení. Hráči musí i v emočně nabitém

zápase myslet na tyto základní věci. Je proto velice vhodná krátká psychologická příprava

před každým utkáním, kde jeden z bodů bude i tento (tedy hra u hrazení).

5) Herní varianty – hráči od 6. třídy výše by již měli znát základní herní varianty jako jsou

fore-checking (napadání soupeře v jeho obranném pásmu), back-checking (dobruslení do

obranných pozic, nejčastěji do středního pásma po náhlé ztrátě kotouče), pinching (obránce se

ve svém útočném pásmu vysune podél hrazení od modré čáry směrem do prostoru „opěrného

bodu“ („pytle“), k udržení útočného pásma). Dále pak „nátlakovou hru v OP“, kde by měl být

vždy rychlý a důrazný přístup k soupeři, obrazem hry by měla být situace 1-1 (každý má

svého hráče) doplněna o obrannou herní kombinaci „zdvojování“ (první hráč zahraje soupeři

do těla, druhý odebírá kotouč). Nedílnou součástí všeho je správná a hlasitá komunikace,

zejména v obranném pásmu a to mezi hráči i brankářem. Brankář by měl být aktivní,

koordinovat hlasitě své bránící hráče, pracovat výborně s holí a to jak zastavovat nahozené

kotouče soupeře, tak dokázat kdykoliv kotouč minimálně do středního pásma rozehrát. Měl

by již zvládat základní prvky taktiky, jako včas vysprintovat na střídačku při signalizaci trestu

rozhodčím, rozpoznat, kdy mužstvo pod tlakem potřebuje vystřídat a podržet kotouč, kdy

naopak je vhodné rychle rozehrát a zabránit vhazování v OP, měl by si již všímat

soupeřových hráčů, kolik je na ledě „leváků“či „praváků“, aby dokázal předvídat přihrávky či

zakončení atd. …

6) Transitions (transition game) – čili “hra změn”. Je potřeba učit hráče již od útlého věku, že

samotnou hru tvoří přechody mezi útočnou a obrannou činností a naopak. Kdo dokáže na tyto

změny rychleji reagovat, ten vítězí !!! Je proto nutné naučit hráče během útoku myslet na

obranu a během bránění na bleskový protiútok !!! Pro starší žáky začleňovat cvičení na

„transitions“ přímo do tréninku.

7) Hraje celá “pětka” – v dnešním moderním hokeji se rozdělení na útočníky a obránce

pomalu vytrácí… V utkání musí být schopni obránci podpořit útok a to i opuštěním svých

výsostných míst na modré čáře a naopak útočníci se musí po ztrátě kotouče bleskově vrátit

a neváhat zastoupit obránce i v předbrankovém prostoru. Velice vhodné je do kategorie

mladších žáků hráče na postech točit. Universálnost hráčů zvyšuje jejich šance uplatnit se

později v profesionálním hokeji.

8) Herní myšlení – pro úspěšný pobyt na ledě během střídání nestačí jen tryskové nohy, ale

musí být i bystrá hlava, která u hry přemýšlí. Je proto nutné hráče před tréninkem a zejména

zápasem dostatečně poučit o herních prostorech, kde se mají pohybovat. V mnoha případech

trenéři dávají jen obecné pokyny, podle kterých se dá jen těžko řídit… Chybou pak je, pokud

se hráč bojí zeptat! Důležitá je podpora kreativity hráčů. Zejména v nižších kategoriích

musíme ocenit snahu něco udělat navíc (kličku, přihrávku apod.). Naopak být důrazní proti

hře „na jistotu“ a odpalování kotoučů (podle hesla „kdo nic nedělá, nic nezkazí“), což je

veliká chyba. Kdy jindy si to mají děti vyzkoušet než v mládežnických kategoriích, kde o nic

nejde! To samé s brankáři, jen ať se snaží zastavovat a rozehrávat kotouče! „Zkazil jsi to,

dostali jsme kvůli tomu branku, nic se neděje, příště to zkus znovu a uvidíš, že už rozehraješ

lépe !!!“ Nabádat hráče, aby chodili ve volném čase na extraligu a snažili se okoukat, jak to či

ono provádí špičkový hráči, sledovat hokej v televizi, snaha učit se stále novým věcem

a tvarovat své „herní myšlení“.

9) Koncentrace – umím se soustředit! Během celého utkání na střídačce či na ledě neztratím

kontrolu nad sebou samým! Každou sekundu na ledě vím co mám dělat a po včasném a

tryskovém návratu na střídačku vydechnu, odpočívám, ale stále se soustředím na pokyny

trenéra, sleduji zápas, sleduji co spoluhráči udělali správně, co špatně (z čeho se mám poučit,

co mám zkusit napodobit). Když už se blíží moje chvíle příchodu na led, sleduji hráče kterého

střídám a jen co mi dá pokyn a dorazí do pásma střídání, zkontroluji dění na ledě a plný

motivace skáču na led a hned se ve sprintu zapojuji do akce a myslím jen na své úkoly a čas,

který mám strávit na ledě !!! Nemůže se nikdy stát, že zapomenu jít na led nebo je

signalizován trest pro „příliš mnoho hráčů na ledě“…

10) Motivuj ostatní – povzbuď své spoluhráče během pobytu na střídačce, nezapomeň

poplácat brankáře po kvalitním zákroku, povzbuď spoluhráče, který něco zkazil, ale nikdy

nekritizuj !!! Kritiku nech trenérům!

11) Pitný režim – kvalitní střídání se nemůže obejít bez dodávek tekutin. Spousta hráčů

během zápasu nepije nebo pije pozdě či málo. Voda je klíčová pro odbourávání metabolitů

(odpadních látek) z těla !!! Nejvhodnější je čistá voda bez CO2 !!! Sycené vody zatěžují

metabolismus sportovce, protože se při zátěži spolu s odpadními látkami uvolňuje do těla i

CO2, proto je jeho další přísun velice kontraproduktivní! Iontové nápoje jsou vhodné až pro

hráče 15 let a starší. Nic se nesmí přehánět, ani pití na střídačce, abychom neměli „žáby

v břiše“, takže cca každé druhé střídání „doušek“.